Trest odnětí svobody představuje nejpřísnější z trestů ukládaných podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), v České republice. Je tomu tak zejména proto, že jeho výkon představuje nejzávažnější zásah do práv a svobod, kterých jsou odsouzené osoby do určité míry zákonem a ústavním pořádkem České republiky předpokládaným způsobem zbaveny nebo je jejich výkon omezen.

Procesní právní úprava podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se nachází v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). K podmíněnému propuštění je ovšem nezbytné splnit i podmínky stanovené trestním zákoníkem.

Žádost odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle § 331 a násl. trestního řádu je jedním ze způsobů, jak docílit podmíněného propuštění na svobodu. Oprávněnou osobou je v tomto případě sám odsouzený, jehož se výkon trestu odnětí svobody dotýká. Za něj může žádat i jeho právní zástupce. Dále jimi může být státní zástupce, ředitel věznice a zájmové sdružení občanů. Současně lze o podmíněném propuštění jednat i bez návrhu těchto osob, a to tzv. z úřední povinnosti.

Povinnou součástí žádosti odsouzeného je kladné stanovisko ředitele věznice, v níž odsouzený trest odnětí svobody vykonává, jestliže odsouzený za přečin prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba, a to předtím, než vykonal část trestu odnětí svobody vyžadovanou pro podmíněné propuštění. Ředitel věznice ve svém vyjádření totiž osvědčuje, že chování odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody je vzorné. To nasvědčuje tomu, že dalšího výkonu trestu již není pro nápravu odsouzeného potřeba. V jiných případech není stanovisko ředitele věznice nezbytné.

Časová podmínka podmíněného propuštění je vázána na závažnost spáchaného trestného činu:

Soud je oprávněn přeměnit odsouzenému za přečin trest odnětí svobody v trest domácího vězení po výkonu jeho poloviny, jestliže odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život [§ 57a trestního zákoníku].

Soud může odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného, a odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody [§ 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku].

Soud může odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného, a odsouzený, jenž nebyl odsouzen za zvlášť závažný zločin a který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, vykonal alespoň třetinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody [§ 88 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku].

Osoba odsouzená za nejzávažnější vybrané trestné činy (např. trestný čin vraždy) může být podmíněně propuštěna až po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody, nehrozí-li s ohledem na okolnosti činu, za který byla odsouzena, a povahu její osobnosti opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu [§ 88 odst. 4 trestního zákoníku].

Osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí může být podmíněně propuštěna až po nejméně dvaceti letech výkonu tohoto trestu, nehrozí-li s ohledem na okolnosti činu, za který byla odsouzena, a povahu její osobnosti opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu [§ 88 odst. 5 trestního zákoníku].

Byla-li žádost odsouzeného o podmíněné propuštění zamítnuta, může ji odsouzený opakovat teprve po uplynutí šesti měsíců od zamítavého rozhodnutí, ledaže by žádost byla zamítnuta jen proto, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění.

Při podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody mu lze nařídit dohled nebo mu uložit přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti k tomu, aby vedl řádný život. Může se jednat i o zákaz vycestování do zahraničí.

Rozhodnutí o podmíněném propuštění činí okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává. Nebrání-li tomu důležité důvody, je třeba o návrhu nebo žádosti rozhodnout nejpozději do 30 dnů od jejich doručení soudu. Ve většině případů trestní řád přikazuje, aby před rozhodnutím o podmíněném propuštění nebo o výkonu zbytku trestu byl odsouzený vyslechnut.

Soud při rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného za zločin přihlédne také k tomu, zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu a zda částečně nebo zcela nahradil či jinak odčinil škodu nebo jinou újmu způsobenou trestným činem nebo zda vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem [§ 88 odst. 3 věta první trestního zákoníku].

Ačkoliv se k řádnému nástupu do výkonu trestu odnětí svobody k náhradě škody nebo újmy povinně přihlíží jen u odsouzeného za zločin, žádost je vhodné podložit příslušnými listinami, které mohou osvědčit, že odsouzený je připraven na vedení řádného života po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, i v případě odsouzení „jen“ za přečin. Pozici odsouzeného to samozřejmě může vylepšit. V praxi jimi může být příslib zaměstnání od budoucího zaměstnavatele, smlouva o nájmu bytu dokládající zajištěné bydlení, atd.

Žádost odsouzeného může být zamítnuta; na podmíněné propuštění není totiž právní nárok.

Součástí tohoto článku je i vzor žádosti vycházející z modelové situace, kterou za odsouzeného činí jeho právní zástupce. Někteří autoři doporučují, ať žádosti píší samotní odsouzení, neboť zejména ti mají zájem na tom, aby jejich upřímnému a pravdivému podání soud uvěřil.