Základní zásadou civilního procesu (občanského soudního řízení) je rychlost projednání věci. V praxi se však bohužel stává, že některé soudy tuto zásadu nerespektují. Jednou z možností obrany proti průtahům v řízení je žádost o nařízení soudního jednání.

V občanském soudním řádu (dále jen o.s.ř.) nalezneme několik zásad, které poukazují na rychlost řízení:

1. § 6 o.s.ř., věta první – v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny.
2. § 100 odst. 1) o.s.ř. – jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta.
3. § 114a odst. 1) o.s.ř. – nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2, připraví předseda senátu jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání.

Soud by tedy ve všech věcech měl postupovat tak, aby bylo možné ve věci rozhodnout do skončení prvního jednání ve věci a pokud to možné není, měl by postupovat tak, aby byla věc projednána a rozhodnuta co nejrychleji. V podstatě je tímto řečeno, že by soudce neměl nechat věc tzv. „ležet“ a rozhodovat v ní až za několik měsíců či let. Praxí respektovaná lhůta k činění úkonů ve spisech je 3 měsíce a delší prodlení musí být odůvodňováno.