Dotaz: Zranila jsem se na zledovatělém neposypaném chodníku a město mi odmítá vyplatit náhradu za újmu, která mi úrazem vznikla, neboť prý zledovatělý chodník nepředstavuje závadu ve schůdnosti a za to není město odpovědné. Má město pravdu nebo má smysl se proti takovému stanovisku bránit? 

Autor: Viktor Hatina

Právní stav ke dni: 1. 5. 2014

Zpracovala: První právní pomoc

Odpověď:

Nejprve je nutné podívat se blíže na pojmy odpovědnost vlastníka komunikace a závada ve schůdnosti. Poté Vám blíže popíšeme, za jakých okolností by město za úraz na chodníku odpovídalo a bylo tedy povinné Vám způsobenou újmu nahradit.

Odpovědnost vlastníka komunikace

Vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit (§ 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). Vlastníkem místních komunikací je obec (město), pokud se komunikace nacházejí na jejím území.

Komunikace jsou schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Povětrnostními situacemi a jejich důsledky je třeba rozumět vánici a intenzivní dlouhodobé sněžení, vznik souvislé námrazy, mlhy, oblevy, mrznoucí déšť, vichřice, povodně a přívalové vody a jiné obdobné povětrnostní situace a jejich důsledky.

Závada ve sjízdnosti a schůdnosti

Závadou ve schůdnosti rozumí zákon o pozemních komunikacích takovou změnu ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

Závadou ve schůdnosti pozemní komunikace dle dlouhodobého názoru Nejvyššího soudu, který byl prezentován zejm. v rozhodnutí ze dne 25.08.2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, se rozumí „natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat.“ Nejvyšší soud v daném případě posuzoval závadu ve schůdnosti jako v podstatě nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikace, způsobenou vnějšími vlivy. V daném případě se nevyskytovaly v době úrazu chodce na komunikaci změny, mající charakter závady ve schůdnosti, a příčinou pádu tedy nebyla závada ve schůdnosti a nejednalo se tudíž o objektivní odpovědnost vlastníka místní komunikace. Toto stanovisko bylo přijato také občanskoprávním a obchodním kolegium Nejvyššího soudu v rámci sjednocování soudní praxe týkající se otázky odškodňování úrazů chodců na kluzkých či neuklizených chodnících. Nejvyšší soud se tedy tímto výkladem nadále řídí, což již několikrát potvrdil. Např. 17.12.2013 rozhodl obdobně ve věci vedené pod sp. zn. 25 Cdo 1158/2013, obdobně, když závadyve schůdnosti pozemní komunikace posoudil shodně s výše uvedeným a k vymezení pojmu dodal, že se jedná v podstatě „o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti způsobenou vnějšími vlivy, kterou chodec nemůže předpokládat.“

Odstraňování závad ve sjízdnosti a schůdnosti

Vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, vymezuje podrobně technické požadavky na zimní údržbu silnic včetně druhu posypu. Pro místní komunikace je však stanovení způsobu údržby ponecháno na obci z důvodu různorodosti místních poměrů. Obci je ponecháno, aby nařízením stanovila rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic.

Vyhláška však i pro místní komunikace (§ 41) stanovuje, že zimní údržba (v období 01.11. až 31.03.) se provádí podle plánu zimní údržby. V obvyklé zimní situaci vlastník (správce) komunikace odstraní nebo alespoň zmírní závady ve sjízdnosti (schůdnosti) komunikace v časových lhůtách stanovených plánem zimní údržby. Opatření před zahájením zimní údržby a přehled technologií používaných v zimní údržbě jsou podrobně uvedeny v příloze této vyhlášky.

O zpracování plánu zimní údržby pro místní komunikace rozhodují obce podle své velikosti a dopravního významu místních komunikací. Pokud obce rozhodnou o zpracování plánu zajištění sjízdnosti místních komunikací I. až III. třídy, přihlédnou k tomuto pořadí důležitosti (a) rychlostní a sběrné místní komunikace s hromadnou veřejnou dopravou a s linkovou osobní dopravou, příjezdové místní komunikace ke zdravotnickým zařízením a další významné místní komunikace, (b) sběrné místní komunikace nezařazené do I. pořadí a důležité obslužné místní komunikace, (c) ostatní obslužné místní komunikace a (d) neudržované – místní komunikace, na nichž není třeba vykonávat zimní údržbu z důvodu dopravní bezvýznamnosti (na tuto skutečnost obec upozorní uživatele způsobem v místě obvyklým). Obce jsou povinny zajišťovat sjízdnost místních komunikací dle písm. (a) do 4 hodin, dle písm. (b) do 12 hodin a dle písm. (b) nejpozději do 48 hodin.

Chování účastníka provozu na pozemních komunikacích

Zákon o silničním provozu (zákon č. 361/2000 Sb.) stanoví, že každý (tedy i chodec) je povinen při účasti na provozu na pozemních komunikacích chovat se ohleduplně a ukázněně tak, aby svým jednáním neohrožoval mj. i svůj život a zdraví, přičemž je své chování povinen přizpůsobit také povětrnostním podmínkám, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

Odpovědnost za škodu způsobenou závadou ve sjízdnosti nebo schůdnosti

Aby vznikla objektivní odpovědnost za újmu způsobenou závadou ve sjízdnosti nebo schůdnosti, je třeba, aby tato závada byla příčinou, popř. alespoň jednou z hlavních příčin, vzniklé újmy.

Samotná skutečnost, že kluzká komunikace nebyla v době nehody posypána, závadu ve schůdnosti nepředstavuje. Jestliže dojde k pádu a následnému úrazu chodce v zimním období na chodníku, který následkem povětrnostních vlivů byl kluzký (např. teplota pod nulou a slabý déšť v ranních hodinách), je zřejmé, že takovou okolnost, jako je kluzký povrch, mohou chodci předvídat a skutečnost, že jsou chodníky kluzké, si musejí uvědomit.

Obráceně ale vědomí chodce, že chodník je kluzký, nepostačuje k závěru, že se nemůže jednat o závadu ve sjízdnosti či schůdnosti. O náhradě újmy je možné uvažovat v případech, kdy nastane náhlá neočekávaná změna, kterou nemohl chodec předpokládat, např. když se rychle promění počasí a chodník se nečekaně změní v ledovku. Dále pak např. v situaci, kdy by se chodec pohyboval po chodníku s opatrností odpovídající vrstvě sněhu a náledí a úraz by si způsobil šlápnutím do díry v chodníku, která by přes sněhovou pokrývku nebyla rozpoznatelná a chodec by ji ani z jiného důvodu nemohl předvídat.

 .