K porušení právní povinnosti dle nové úpravy může dojít několika způsoby např. porušením dobrých mravů, porušením zákona či porušením smlouvy. Stará úprava nerozlišovala mezi druhy porušení, každý odpovídal za škodu, kterou způsobil prostým porušením právní povinnosti. Nyní je v rámci NOZ rozlišováno, o kterou právní povinnost se jedná a navrací se tak ke konceptu z dob římského práva, které rozlišovalo mezi smluvním a mimosmluvním.

Výraznou změnou je také náhrada škody, kdy stará úprava prvotně upřednostňovala náhradu v penězích, nový občanský zákoník volí posloupnost obrácenou a na první místo staví uvedení do předešlého stavu a až poté připouští variantu náhrady peněžní.

Pokud by bylo nutné přistoupit na náhradu škody v penězích, vychází se z ceny obvyklé v době poškození a musí být zohledněno, co poškozený musel vynaložit k obnově.

Významnou roli hraje i otázka prevence, kdy NOZ stanoví, že každý si má počínat tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě, stejně tak jako vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života má povinnost na ochranu jiného každý, kdo danou nebezpečnou situaci vytvořil nebo kdo nad ní má kontrolu. Každý má také oznamovací povinnost oznámit, pokud ví, či může vědět, že dojde k porušení povinnosti to bez zbytečného odkladu osobě, které může újma vzniknout, a upozorní ji rovněž i na možné následky.