Společné jmění manželů je institut, který upravuje zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v ustanovení § 708 a násl. Společné jmění manželů vzniká uzavřením manželství a trvá po celou dobu trvání manželského svazku.

Občanský zákoník dále rozlišuje celkem 3 režimy společného jmění manželů – zákonný, smluvený a režim založený rozhodnutím soudu.

Dle režimu zákonného v zásadě náleží do společného jmění manželů vše, co jeden z manželů, příp. oba manželé za trvání manželství nabyli do svého vlastnictví. Občanský zákoník pamatoval i na situace, kdy majetek nenáleží do společného jmění manželů a je vlastnictvím pouze jednoho z manželů. Jedná se o předměty, které slouží k osobní potřebě jednoho z manželů, o vlastnictví, které jeden z manželů nabyl darem, děděním či odkazem (s výjimkou případů, kdy dárce či zůstavitel projevil jiný úmysl a věc daroval či odkázal přímo do společného jmění manželů). Do společného jmění manželů nenáleží ani to, co nabyde jeden z manželů jako náhradu za nemajetkovou újmu (typicky se jedná o náhradu na ublížení na zdraví či poškození pověsti). Do zákonného režimu SJM nenáleží ani to, co nabyl jeden z manželů právním jednáním, které se vztahovalo k jeho výlučnému majetku (např. prodejem věcí, které byly ve výlučném vlastnictví jednoho manželů) či to, co jeden z manželů nabyl jako náhradu za poškození, zničení či ztrátu svého výlučného majetku. Naopak do SJM dle zákonného režimu náleží zisk z toho, co je ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů a součástí společného jmění manželů je i podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, pokud se manžel stal společníkem za doby trvání manželství.

Součástí společného jmění manželů však nejsou jen aktiva, ale i pasiva. Tak do SJM náleží i dluhy převzaté za trvání manželství s výjimkou těch, které se vztahují k majetku, který náleží do výlučného vlastnictví jednoho z manželů, nebo těch dluhů, které převzal pouze jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž by se přitom jednalo obstarávání každodenních či běžných potřeb rodiny.

Manželé, příp. i snoubenci si však mohou sjednat režim smluvený, který je odlišný od režimu zákonného. Smlouva, kterou je založen smluvený režim, vyžaduje formu veřejné listiny. Smluvený režim společného jmění manželů pak může mít podobu oddělených jmění, režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství či režim rozšíření nebo naopak zúžení rozsahu společného jmění manželů v zákonném režimu.

Posledním režimem společného jmění manželů, jehož existenci občanský zákoník předpokládá, je režim založený na rozhodnutí soudu. Pokud je k tomu závažný důvod, soud může na návrh manžela SJM zrušit nebo zúžit jeho stávající rozsah. Závažným důvodem v tomto případě je skutečnost, že manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu, který přesahuje hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželovi, že manžela lze považovat za marnotratného, jakož i skutečnost, že manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Závažným důvodem může být i to, že manžel začal podnikat nebo se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby. Takovýto režim může být změněn smlouvou manželů nebo dalším rozhodnutím soudu. Soud zároveň může společné jmění manželů, které svým rozhodnutím zrušil, znovu obnovit (zejména pokud pominou důvody, pro které bylo společné jmění zrušeno).