Víte, co je to „culpa in contrahendo“ neboli předsmluvní odpovědnost? Jedná se o právní institut, kde se střetávají dvě zásady nového občanského zákoníku (NOZ). Jsou to zásada smluvní volnosti a princip legitimního (důvodného či ospravedlnitelného) očekávání. A jak je to dnes upraveno díky změně občanského zákoníku?

Česká legislativna znala předsmluvní odpovědnost již před novým občanským zákoníkem, byla však definována pouze legislativou Nejvyššího soudu. Předsmluvní odpovědností se částečně zabýval také obchodní zákoník (§415), kde byla vyjádřená zásada „Neminem laedere“- nikomu neškodit a v § 424, který pojednává o odpovědnosti za škodu, způsobenou jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy.

Výchozím bodem pro předsmluvní odpovědnost je § 6 NOZ, který upravuje dobré mravy (jednat poctivě). Dále s předsmluvní odpovědností souvisí § 1728 NOZ, který dovoluje vést jednání o smlouvě svobodně a s možností neodpovídat za její následné uzavření.

Následující § 1729 NOZ však výše uvedené upravuje. V případě, že se smluvní strany dostanou tak daleko, že uzavření smlouvy se jeví vysoce pravděpodobné, jendá nepoctivě ta strana, které náhle bez udání důvodu od uzavření smlouvy odstoupí.Následkem toho, má strana, které jednala nepoctivě, povinnost nahradit straně druhé škodu, v takovém rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy (dle důvodové zprávy NOZ se jedná i o ušlé zisky).

1)     Kdy můžeme jednání bezdůvodně přerušit, aniž by vyvstala předsmluvní odpovědnost.

Na tuto otázku se dá odpovědět jasně. Okamžik, kdy se přelamuje nezávaznost jednání a vyvstává předsmluvní odpovědnost, můžeme spojit s bodem, ve kterém u druhé strany vyvoláme legitimní očekávání, že smlouvu uzavřeme. Legitimní očekávání lze definovat jako takové jednání, kterým dáme najevo, že smlouvu uzavřeme nebo s nejvyšší pravděpodobností uzavřeme.V praxi to tedy znamená  střízlivosti jednání stran, kdy si jednoduše budou potencionální kontrahenti (strany jednající o uzavření smlouvy) muset dávat pozor na to, aby nedali důvod druhé straně, aby počítala s uzavřením smlouvy dříve, než si sami budou jistí, že smlouvu hodlají uzavřít.

 2)     Jaká je výše škody, která odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech?

Tato otázka se oproti první nedá zodpovědět, dokud se k nové občanské úpravě nevytvoří příslušná judikatura. S relativní jistotou lze ale říci, že půjde o náklady vyvolané procesem uzavírání smlouvy, zejména náklady účelně vynaložené, jako je cestovné, odborné posudky, režijní náklady a transportní náklady.  Co se týká právního zastoupení, je dle mého názoru nepravděpodobné, že by se dalo obecně zahrnout do této kategorie, nicméně existují případy, kdy bude smlouva natolik specifická, že vyžaduje, aby obě strany jednaly v zastoupení. To platí zejména při vysokých finančních transakcí. V těchto případech by teoreticky takové náklady mohly spadat pod kategorii ztráty odpovídající neuzavření smlouvy v obdobných případech.

Závěrem se dá říci, že v obchodním styku se od roku 2014 vyplatí zejména střízlivost a opatrnost. Přehnaná obava jistě není na místě, ale jistá míra opatrnosti ano.

Je nepravděpodobné, že by ustanovení bylo vyloženo soudy tak, aby byla odpovědnost zcela absurdní, zejména i díky tomu, že podobně mají institut předsmluvní odpovědnosti zaveden i ve Francii a Německu, což jsou země, kterými se česká judikatura často inspiruje.

 .