Při zpracování této problematiky se vychází z předpokladu, že v předcházejícím trestním řízení byla prokázána vina a závažnost trestné činnosti odsouzeného pachatele do takové míry, že bylo podle soudu odůvodněno uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody i jeho následný výkon.

Tento článek vychází z právní úpravy zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších přepisů (dále jen „trestní řád“), zákona č. 166/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“).

Byl-li uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu výkonu tohoto trestu [§ 122 odst. 1 věta čtvrtá trestního řádu].

Nepodmíněný trest odnětí svobody se v současné době vykonává diferencovaně ve věznici a) s ostrahou, nebo b) se zvýšenou ostrahou [§ 56 odst. 1 trestního zákoníku].

Soud zpravidla zařadí do věznice a) s ostrahou pachatele, u kterého nejsou splněny podmínky pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou, b) se zvýšenou ostrahou pachatele, kterému byl uložen výjimečný trest (§ 54), kterému byl uložen trest odnětí svobody za trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108), kterému byl za zvlášť závažný zločin (§ 14 odst. 3) uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osm let, nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchl nebo se pokusil uprchnout z vazby, z výkonu trestu nebo z výkonu zabezpečovací detence [§ 56 odst. 2 trestního zákoníku].

Součástí rozsudku soudu, jímž se obžalovanému ukládá nepodmíněný trest odnětí svobody, tak je konkrétní typ věznice. Pro účely tohoto článku je ovšem rozhodující změna konkrétního místa výkonu trestu odnětí svobody (věznice), avšak za zachování jeho typu. O změně typu věznice (přeřazení) rozhoduje soud podle jiných podmínek, přičemž postupuje podle § 57 trestního zákoníku.

Odsouzený má právo podat žádost o přemístění do jiné věznice, jejíž typ odpovídá typu, do něhož byl zařazen. Jinými slovy v tomto případě je přemístění toliko horizontální.

Přemístění do jiné věznice lze dále dělit na přemístění jednak přechodné, jednak na přemístění na dobu nikoliv přechodnou.

Přemístění na přechodnou dobu se realizuje za následujícími účely:

1. na dožádání policejního orgánu schválené ředitelem krajského ředitelství Policie České republiky nebo vedoucím jeho územního odboru, ředitelem útvaru Policie České republiky s působností na celém území České republiky nebo vedoucím jeho odboru, ředitelem Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia České republiky nebo vedoucím oddělení Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo jiným vedoucím zaměstnancem, jde-li o jiný policejní orgán,
2. na příkaz státního zástupce nebo předsedy senátu, který potřebuje odsouzeného vyslechnout,
3. není-li možné ve věznici, kde odsouzený vykonává trest, zabezpečit uplatnění přiměřených omezení ve smyslu § 27 odst. 4 zákona,
4. na návrh lékaře za účelem poskytnutí potřebných zdravotních služeb,
5. na návrh ředitele věznice z důvodů hodných zvláštního zřetele,
6. za účelem účasti na občanskoprávním řízení před soudem [§ 9 vyhlášky].

K rozhodnutí o přemístění na dobu nikoliv přechodnou (trvale) je příslušné jednak 1. Generální ředitelství Vězeňské služby z důvodů hodných zvláštního zřetele v zájmu zabezpečení plnění účelu výkonu trestu nebo zabezpečení plnění úkolů Vězeňské služby anebo z důvodu poskytnutí potřebných zdravotních služeb, jednak 2. po vzájemné dohodě ředitelů věznic stejného základního typu a stupně zabezpečení věznice s ostrahou uplatňujících obdobné programy zacházení s odsouzenými za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu nebo na základě kladného rozhodnutí o žádosti odsouzeného nebo jemu blízkých osob [§ 10 odst. 1 vyhlášky].

Určitá výjimka z toho obecného pravidla je stanovena, je-li vedeno řízení o podmíněném propuštění, o přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu nebo o návrhu na umístění odsouzeného do oddělení s nižším stupněm zabezpečení věznice s ostrahou, pročež je nezbytné přihlédnout jako k dalšímu kritériu k tomu, aby odsouzený nebyl bez závažného důvodu přemísťován do věznice mimo obvod soudu, který takové řízení vede [§ 10 odst. 2 vyhlášky].

Z uvedeného výkladu lze vyčlenit důvody přemístění, pro jejichž existenci lze odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody přemístit:

1. důvody hodné zvláštního zřetele v zájmu zabezpečení plnění účelu výkonu trestu,
2. důvody hodné zvláštního zřetele v zájmu zabezpečení plnění úkolů vězeňské služby,
3. poskytnutí potřebných zdravotních služeb,
4. prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu,
5. na základě kladného rozhodnutí o žádosti odsouzeného nebo jemu blízkých osob.

Žádost o přemístění do jiné věznice může odsouzený opakovat nejdříve po uplynutí tří měsíců od vyřízení jeho předchozí žádosti [§ 26 odst. 1 věta druhá zákona].

O přemístění odsouzeného na dobu delší než sedm dní správa věznice bezodkladně odešle hlášení opatrovníkovi, byl-li odsouzený omezen ve svéprávnosti, sociálnímu kurátorovi příslušnému podle místa bydliště odsouzeného a rovněž bezodkladně informuje jemu blízké osoby, pokud tak nemůže učinit odsouzený, a v případě, že se proti odsouzenému vede jiné trestní řízení, i příslušný orgán činný v trestním řízení. Jde-li o mladistvého, správa věznice bezodkladně odešle hlášení jeho zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi, příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí a v případě, že se proti mladistvému vede jiné trestní řízení, i příslušnému orgánu činnému v trestním řízení [§ 11 vyhlášky].

K tomuto článku přiložený vzor vychází ze situace, kdy žádost o přemístění odsouzeného podává jeho osoba blízká z důvodu prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu.

Závěrem si autor dovolí upozornit na to, že konkrétní podmínky nebo další informace mohou být součástí vězeňských řádů vydávaných ředitelem konkrétní věznice.

Z praxe pak vychází zkušenost, že řadě těchto žádostí nemusí být vyhověno pro nemožnost přemístění odsouzeného z kapacitních důvodů.