Nový občanský zákoník nově upravil institut nájmu, přičemž tato úprava přinesla mnoho zásadních novinek, o některých z nich – tedy nájemném a jistotě vám povíme v následujícím článku.

Výše nájemného

Nejste si jisti, zda musí být v nájemní smlouvě uvedena výše nájemného? Nemusí. Sjednání výše nájemného v  nájemní smlouvě není povinnou náležitostí smlouvy, pokud jste si nájemné (ve smyslu pevné měsíční částky) v nájemní smlouvě nesjednali, tak platí, že nájemné je v takové výši, jaká je v daném místě a čase obvyklé, ke dni uzavření smlovy, pro podobný, například byt.

Výši nájemného lze snížit i zvýšit jednostranně či dohodou stran. Existuje i možnost zakázat zvyšování nájemného, tedy kdy si toto zvyšování ve smlově výslovně vyloučíte.

Nejčastější otázkou bývá, kdy je pronajímatel oprávněn nájemné zvýšit. Pronajímatel je oprávněn zvýšit nájemné bez udání důvodu, a to jednou za 12 měsíců a max. o 20% více, než je suma zvýšení za poslední 3 roky a také max. do úrovně místně a věcně obvyklého nájemného. Pronajímatel je oprávněn zvýšit nájemné z důvodu zvýšení kvality předmětu nájmu. Jednostranně či se může dohodnout se všemi nájemci, anebo pokud souhlasí alespoň 2/3 nájemců bytů v domě, tak je to závazné pro všechny nájemce.

Kauce = Jistota

Každý, kdo si již někdy najmul byt či sám byt pronajímal, se určitě setkal s tzv. kaucí, tedy částkou pro zajištění peněžitých pohledávek pronajímatele vůči nájemci z nájmu vzniklých. Od 1.1.2014 díky novému občanskému zákoníku již této částce neříkáme kauce, ale jistota!

Jistota nesmí převýšit šestinásobek měsíčního nájemného a je zúčtována při ukončení nájmu, kdy vzniká nájemci právo na její vrácení, proti kterému je pronajímatel oprávněn provést započtení svých případných pohledávek.

Dříve pronajímatel tuto částku nemohl použít pro své účely v průběhu nájmu. Nyní tuto možnost má, může s ní disponovat, jak se mu zlíbí.

Další novinka, kterou přináší nový občanský zákoník, jistě potěší nájemce. Nově má totiž pronajímatel vrátit nájemci jistotu, a to včetně úroků alespoň ve výši zákonné sazby. Avšak konkrétní zákonnou sazbu prováděcí předpis stanovovat nebude. Zákonnou sazbu odvodíme z §1802 nového občanského zákoníku, jejž tuto sazbu přirovnává k obvyklým úrokům z úvěru, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla pronajímatele v době uzavření smlouvy. Pokud si tedy pronajímatel s nájemcem nedomluví jiné podmínky v nájemní smlouvě. Dá se polemizovat, zda se nejedná spíše o úvěr než o jistotu.

 .