Probíhající insolvenční řízení, jakož i jeho zahájení má značný vliv na život či podnikání insolvenčního dlužníka, na jeho nakládání s majetkem, ale i na probíhající řízení, včetně řízení exekučního.

Se zahájením insolvenčního řízení zákon spojuje mnoho účinků. Může se jednat o možnost uplatnění pohledávek a jiných práv, které se týkají majetkové podstaty pouze řádnou přihláškou do zahájeného insolvenčního řízení nebo zákaz uplatnění dohodou založené právo věřitele a insolvenčního dlužníka na výplatu srážek mzdy nebo jiných příjmů.

Velký význam má ale insolvenční řízení, pokud jde o exekuci. Podle insolvenčního zákona platí, že po zahájení insolvenčního řízení výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168 IZ) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169IZ ) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 IZ a s omezeními tímto rozhodnutím založenými.

Po rozhodnutí o úpadku nelze již ani nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci (samozřejmě ji taktéž nelze provést), která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5.

Zásadním rozdílem tedy je, že po zahájení insolvenčního řízení a před rozhodnutím o úpadku lze sice nařídit nebo zahájit exekuci, nelze ji však provést. Jakmile je rozhodnuto o úpadku, nelze exekuci ani nařídit nebo zahájit. Věřitelé jsou tak odkázáni na uplatnění svého dluhu přihláškou do zahájeného insolvenčního řízení.