Vazba je nejpřísnějším zajišťovacím opatřením, jenž slouží k zajištění osob. Další zajišťovací opatření mohou směřovat i proti věcem, nicméně jejich uplatňování je na vzetí obviněného do vazby nezávislé. Vazba je procesním institutem, jehož právní úprava se nachází v § 67 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). Ačkoliv laické veřejnosti může výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody splývat, jejich zaměňování není na místě.

Za účelem pochopení dalších souvislostí autor ve stručnosti představí zásadní místa právní úpravy vazby, neboť mají vliv na další výklad, jenž je obsahem tohoto článku.

Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,

1. že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
2. že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
3. že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,

a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření [§ 67 trestního řádu].

Vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání [§ 68 odst. 1 trestního řádu]. Tato osoba se nazývá obviněnou, to znamená, že jí bylo doručeno usnesení o zahájení jejího trestního stíhání [§ 32 a § 160 odst. 1 trestního řádu].

Vzít do vazby nelze obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta [§ 68 odst. 2 trestního řádu].

Právní úprava se věnuje rovněž nejvyšším přístupným dobám držení obviněného ve vazbě, které nesmí být překročeny. K jejich úpravě lze odkázat na § 72a trestního řádu.

Z trestního řádu vyplývá, že k uvalení vazby by mělo docházet až v případech, kdy nelze věc vyřešit jinak – zákonodárce zde cílí na nahrazení vazby řadou mírnějších opatření.

Mírnějšími opatřeními nahrazujícími vazbu jsou:

1. záruka zájmového sdružení občanů,
2. záruka důvěryhodné osoby,
3. peněžitá záruka,
4. písemný slib obviněného,
5. dohled probačního úředníka,
6. omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí,
7. výkon elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s tímto opatřením prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci pohybu obviněného (tzv. elektronické náramky),
8. předběžné opatření podle § 88c trestního řádu,
9. umístění mladistvého v péči důvěryhodné osoby podle zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů.

Pro úplnost je nezbytné dodat, že nahrazení vazby není možné pro vzetí do vazby z důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu.

Tento článek se věnuje nahrazení vazby písemným slibem. K jeho uplatnění dochází prostřednictvím žádosti o propuštění obviněného z vazby spojené s návrhem na přijetí písemného slibu podle § 71a ve spojení s § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu jako jedné z možné náhrady vazebního způsobu vedení trestního stíhání.

Podání návrhu na přijetí písemného slibu obviněného, bude-li písemný slib orgánem rozhodujícím o vazbě přijat, je z logiky věci spojeno s propuštěním obviněného na svobodu, přičemž jeho trestní stíhání bude pokračovat na svobodě. Proto je písemný slib navázán na žádost o propuštění obviněného z vazby.

Obviněný má právo kdykoli po právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby žádat o propuštění z vazby. Za žádost o propuštění z vazby se považuje i návrh obviněného na přijetí některého z opatření nahrazujících vazbu. O takové žádosti musí být rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, nebo kterým bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby [§ 71a trestního řádu].

Písemný slib obviněného obsahuje závazek, že obviněný povede řádný život, zejména že se nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží, který obviněný stvrzuje vlastnoručním podpisem. Slib může být učiněn přímo v žádosti, jako je tomu ve vzoru přiloženému ke článku, případně může být připojen jako příloha k žádosti na samostatné listině.

O žádosti obviněného o propuštění z vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce. Nevyhoví-li státní zástupce žádosti o propuštění z vazby – a tím i odmítne přijetí písemného slibu obviněného –, je povinen ji nejpozději do pěti pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto postupu státní zástupce vyrozumí obviněného. Souhlasí-li státní zástupce s propuštěním obviněného z vazby, může v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda senátu [§ 73b odst. 2 trestního řádu]. Žádost by tak měla být v přípravném řízení adresována státnímu zástupci.

Orgán rozhodující o vazbě nemá povinnost písemný slib obviněného přijmout. Proti rozhodnutí, jímž se zamítá žádost o propuštění obviněného z vazby a písemný slib obviněného se nepřijímá, je přípustná stížnost jako řádný opravný prostředek [§ 74 odst. 1 trestního řádu; srov. § 141 a násl. trestního řádu].

Vzetí obviněného do vazby je důvodem tzv. nutné obhajoby [§ 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu], a proto bude tuto žádost činit zpravidla obhájce obviněného.

V modelovém příkladu, na nějž je navázán i k tomuto článku přiložený vzor, bylo rozhodnuto, že se obviněný bere do vazby z vazebního důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu, u něhož je nahrazení vazby písemným slibem obviněného možné. Žádost je adresována státnímu zastupitelství, neboť ve věci stále probíhá přípravné řízení.