Vydědění (někdy též „exheredace“) v současném právu představuje právo zůstavitele vyloučit osobu, která by jinak dědila, z nabytí práv a povinností vznikajících v okamžiku, kdy by tyto jinak osobě svědčily.

Právní úprava vydědění se nachází v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“).

Na úvod je nezbytné alespoň v základních obrysech vymezit nejdůležitější právní termíny, které právo v této souvislosti používá. Pozůstalostí se obecně rozumí celé jmění zůstavitele kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu (§ 1475 odst. 2 OZ). Nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl (§ 1642 OZ) a jsou jimi děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci (§ 1643 OZ). Povinný díl musí zůstat naprosto nezatížen (§ 1644 odst. 1 OZ) a k nařízení zůstavitele, která povinný díl omezují, se nepřihlíží, to znamená, že se na ně hledí, jako by nebyla (§ 1644 odst. 1 věta první OZ). Taková nařízení pak nejsou vůbec platná. Vyšší míra autonomie vůle zůstavitele při rozhodování o naložení se svým jměním, které se zůstavitelům dostalo s účinky OZ, je ovšem omezena tím limitem, že, je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu, a je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu. (§ 1643 OZ).

Nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl lze buď zcela vyloučit, anebo jej v jeho právu toliko zkrátit. Děje se tak výhradně ze čtyř, resp. pěti zákonných důvodů (§ 1646 odst. 1 OZ):

1. neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi;
2. neprojevování dlouhodobého opravdového zájmu o zůstavitele, jaký by projevovat měl;
3. odsouzení pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o zvrhlé povaze vyděděného;
4. vedení trvale nezřízeného života.
5. Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl. Učinit to však může jen tak, že tento jeho povinný díl zůstaví dětem tohoto nepominutelného dědice, popřípadě, není-li jich, jejich potomkům (§ 1647 OZ).

S vyděděním osoby se automaticky vydědění vztahuje i na potomky vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli (§ 1646 odst. 3 OZ).

Zůstavitel je povinen výslovně uvést, z jakého důvodu je osoba vyděděna. Neučiní-li tak, přestože důvod vydědění navzdory jeho neuvedení objektivně existuje, osoba je vyděděna. V opačném případě má osoba právo na povinný díl (§ 1648 OZ).

Vydědění se realizuje prostřednictvím tzv. prohlášení o vydědění; tím však není vyloučeno, aby právní jednání o vydědění bylo součástí například závěti zůstavitele. Vydědění musí mít formu, jakou stanoví OZ pro pořizování nebo zrušení závěti (§ 1649 odst. 1 OZ).

Ochrana neoprávněně vyděděné osoby spočívá v tom, že tato má právo na povinný díl; byla-li zkrácena na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění (§ 1650 OZ). Uvede-li zůstavitel důvod vydědění a vyděděný s tímto nesouhlasí, je nucen k ochraně svých práv podat žalobu (§ 1673 odst. 2 OZ).

Dopustil-li se ten, kdo byl opominut nikoli omylem, něčeho, co naplňuje zákonný důvod vydědění, hledí se na toto opominutí jako na vydědění učiněné mlčky a po právu (§ 1651 odst. 2 OZ).

V souvislosti s vyděděním, ačkoliv se o něj přímo ve znění OZ nejedná, je nezbytné upozornit na další čtyři případy tzv. dědické nezpůsobilosti osoby spočívající v tom, že z dědického práva je vyloučen:

1. kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo
2. kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul (§ 1481 OZ).

Dědickou nezpůsobilost ovšem lze v těchto případech zhojit tím, že zůstavitel osobě tzv. promine.

3. Osoba se dále stává dědicky nezpůsobilou v případě, že manžel (na tomto místě se pojmem manžel rozumí i laický a právem neznámý termín manželka, tzn. bez ohledu na pohlaví) se vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí. Dochází k vyloučení z dědického práva osoby jako zákonného dědice (§ 1482 odst. 1 OZ).
4. Poslední skutkovou podstatou dědické nezpůsobilosti je situace, byl-li rodič zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji či její výkon zneužíval nebo že výkon rodičovské odpovědnosti z vlastní viny závažným způsobem zanedbával. Takový rodič je vyloučen z dědického práva po dítěti podle zákonné dědické posloupnosti (§ 1482 odst. 2 OZ).

Zákonný zástupce nebo opatrovník není oprávněn za zastoupeného právně jednat v záležitosti pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání (§ 458 OZ).

Pro úplnost lze dodat, že, zemřel-li zůstavitel po 1. 1. 2014 a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu (§ 3072 OZ).

V současné době (březen 2017) se problematiky vydědění již účinná novela občanského zákoníku č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony, nedotýká, a tak právní úprava zůstává od 1. 1. 2014 prozatím nezměněna.

Lze uzavřít, že vydědění je razantním zásahem do dědického práva osoby, a proto jsou kladeny na platné vydědění určité (omezující) zákonné požadavky, které se autor pokusil vymezit výše.