Dlužník a věřitel jsou dvě osoby od sebe odlišné, které spojuje závazkový vztah, obvykle založený smlouvou. Dlužník je tak povinen plnit věřiteli nějaké plnění, například plnění peněžité. Závazkový vztah mezi dlužníkem a věřitel je postaven tedy na pravidlu, že dlužník plní do rukou věřitele. Nemusí tomu však být vždy, jednou z výjimek je možnost splnění závazku (například peněžitého) jinou osobou, než dlužníkem.
Právním základem tzv. plnění za jiného je ust. § 1936 až § 1938 Občanského zákoníku, podle kterého věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.Věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka (například malování obrazu, nebo obdobně, kde byla smlouva uzavřena pro osobní kvality dlužníka).

Souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje. Splněním dluhu vstupuje tato osoba do práv věřitele a má právo, aby jí dlužník vyrovnal, co za něho plnila.

Pohledávka věřitele na ni přechází včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s pohledávkou spojených. Věřitel vydá tomu, kdo za dlužníka plnil, potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

Plní-li třetí osoba za dlužníka jen část dluhu, může požadovat jen vyrovnání toho, co za dlužníka plnila. Původní věřitel má právo požadovat vyrovnání zůstatku své pohledávky přednostně před novým věřitelem, ledaže se novému věřiteli zaručil, že mu bude nahrazeno, co za dlužníka vydal.Plní-li za dlužníka více osob, má každá právo na poměrné vyrovnání podle podílu, v němž za dlužníka plnila.