Lyžařská sezóna pomalu začíná, sjezdovky se plní lyžaři a snowboardisty. Bohužel, společně s příjemnými zážitky dochází i k úrazům, které nejsou vždy způsobené jen vlastní vinou. Cílem tohoto článku je informovat veřejnost o odpovědnosti, která na nás lpí, během lyžování, snowboardingu, běžkování a provozování zimních sportů obecně. Článek bude rozdělen do 2 částí, přičemž první se zaměří na aktuální úpravu a druhá se bude zabývat odpovědností v souvislosti s nástupem účinnosti NOZ (nového občanského zákoníku) od 1.1.2014.
Obecná odpovědnost
Každá osoba je odpovědna za své jednání, nabyla li způsobilosti k právním úkonům, popřípadě odpovídá za její jednání o jiná osoba (typicky rodiče nezletilého dítěte). Při provozování zimních sportů tomu není jinak. Účinný občanský zákoník v § 415 vyjadřuje zásadu „Neminem laedere“ – nikomu neškodit a dále v § 420 uvádí, že každý odpovídá za škodu způsobenou porušením právní povinnosti.
§415
Každý je povinen si počínat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.
§420
(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
Zákonodárce v tomto pravidle stanovil, že od každého se očekává absence jednání, které by mělo nebo mohlo mít za následek vznik škody. Velmi důležitým podkladem pro odpovědnost, která se vztahuje na provozování zimních portů, je i česká judikatura. Naprosto zásadními jsou dva rozsudky nejvyššího soudu. Jedná se o rozsudek č. 8 Tdo 68/2010, kde krom odpovědnosti občanskoprávní stanovil soud i odpovědnost trestní, je-li způsobena újma (škoda nemajetkové povahy) z nedbalosti. Odůvodnil ji právě nedodržením §415 – občanskoprávní povinnosti „nikomu neškodit“, která měla za následek trestný čin ublížení na zdraví (§ 224 ods. 1 tr. zák.)
Případ: Citace 8 Tdo 68/2010
„ Obžalovaný J.Z. dne 22. 2. 2008 kolem 20.15 hodin na Z., k.ú. obce S., okr. P., na sjezdovce K., jako lyžař na sjezdových lyžích ve spodní části sjezdovky, poblíže stanoviště vleků, nevěnoval dostatečnou pozornost situaci na sjezdovce a v důsledku toho nestačil včas reagovat na nezl. lyžařku V. V., která po předchozím přibrzďování sjížděla šikmo volnou jízdou ke stanovišti vleků v doprovodu svého otce T. V., který se pohyboval za dcerou s odstupem několika metrů a jistil ji tak zezadu, přičemž po přejetí přední části jejích lyží zleva nezletilou srazil a při nárazu zejména do krajiny břišní či na levou dolní část hrudníku této způsobil oděrku na levé tváři, kousnutí do rtu a roztržení sleziny s nutností jejího operačního odstranění, tedy těžké zranění pro poškození důležitého orgánu, s dobou léčení v trvání nejméně osmi týdnů a s trvalým závažným následkem v podobě snížené obranyschopnosti organismu vůči infekci.“
Druhým rozsudkem, který je naprosto klíčový je opět rozsudek Nejvyššího soudu a to č. 25 Cdo 1506/2004. Soud zde judikoval, že ačkoli se nejedná o obecně závazný právní předpis, pravidla FIS (Fédération Internationale de Ski/Mezinárodní lyžařské federace) jsou pro osoby provozující zimní sporty závazná.
Desatero FIS:
1) Brát ohled na ostatní lyžaře a snowboardisty
Každý lyžař nebo snowboardista se musí neustále chovat tak, aby neohrožoval nebo nepoškozoval někoho jiného. Neohrožovat a nepoškozovat může znamenat:
- nešermovat hůlkami
- správně nosit lyže
- nedělat si z lidí na sjezdovce slalom
- dát prostor dětem a začátečníkům
2) Zvládnutí způsobu a stylu jízdy
Každý lyžař nebo snowboardista musí jezdit na dohled. Svou rychlost a svůj způsob jízdy musí přizpůsobit svým schopnostem, terénním, sněhovým a povětrnostním poměrům, jakož i hustotě provozu. Přizpůsobit zde znamená:
- jako začátečník nejezděte na černou
- udržujte vzdálenosti, v jakých umíte zabrzdit
- když je mlha nebo hustě sněží, jeďte pomalu
- před zlomem nebo zatáčkou sjezdovky vždy zpomalte
- nezávoďte
3) Volba jízdní stopy
Lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním. Při předjíždění tedy myslete na:
- nepředvídatelný pohyb lyžaře před vámi
- sledujte směr a rychlost pohybu předjížděného
- pozor na nečekané zabrzdění
- nepředjíždějte těsně na kraji sjezdovky
- hlídejte si záda, doporučuji průběžně zastavovat
4) Předjíždění
Předjíždět se může shora nebo zespodu, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru.
- shora nebo zespodu, zprava, zleva, jak na to
- oblouk zespodu je protažení oblouku zpět do kopce
- pozor na dlouhé rychlé oblouky, nemusíte vidět šusaře shora
- dívejte se i do stran, nejen dopředu
- když vidíte lyžaře nebo snowboardistu, on vás vidět nemusí
5) Vjíždění a rozjíždění
Každý lyžař nebo snowboardista, který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí pohledem nahoru a dolů přesvědčit, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní. Jak se tedy rozhlížet a rozjíždět znamená:
- podívat se nahoru, jestli se někdo neřítí
- i zespodu můžete čekat rolbu nebo skútr
- rozjíždět se plynule nejlépe u kraje sjezdovky
- dát pozor v zákrutách a na zlomech svahu, je tam špatně vidět
- u křížení sjezdovek nebo cest vždy zpomalit
6) Zastavení
Každý lyžař nebo snowboardista se musí vyhýbat tomu, aby se zbytečně zdržoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo uvolnit co nejrychleji. Kde a jak se tedy vyhnout znamená:
- po pádu ihned sledovat, kdo jede shora
- nazouvat a zouvat se u kraje sjezdovky
- zastavovat vždy nad zlomem sjezdovky
- v zatáčce se doporučuje zastavit na jejím vnějším okraji
- dát pozor na „trychtýřový“ efekt v úzkých úsecích, nezastavujte tam
- nestát pod ledovými plotnami nebo boulemi
7) Stoupání a sestup
Lyžař nebo snowboardista, který stoupá nebo sestupuje pěšky, musí používat okraj sjezdové tratě. Co nám jinak hrozí:
- na trati se jezdci těžko uskakuje
- uprostřed vás nikdo nečeká, tomu odpovídá rychlost jejich jízdy
- při kraji choďte i pro ztracené věci po pádu
- vždy sledujte, kdo jede shora
8) Respektování značek
Každý lyžař nebo snowboardista musí respektovat značení a signalizaci.
- značky tam nejsou zbytečně
- zpomalujte s odstupem od značek
- značka může být hranicí mezi legálně x nelegálně
- při porušení značek jste v tom sami, zapomeňte na pojištění
- pozor na spadlé značky nebo provazy, nemusí být vidět
9) Chování při úrazech
Při úrazech je každý lyžař nebo snowboardista povinen poskytnout první pomoc.
- může se to stát každému z nás
- při nehodě se dotyčných zeptejte na jejich stav
- pozor na šokový stav zraněných, není objektivní
- zavolat horskou službu ještě nikomu neublížilo, i to je pomoc
- pokud si nejste jisti, sledujte základní životní funkce
- nezapomeňte vždy nejdříve nehodu označit zkříženými lyžemi
10) Povinnost prokázat se
Každý lyžař nebo snowboardista, ať svědek, nebo účastník, ať odpovědný, nebo ne, je povinen v případě úrazu prokázat své osobní údaje.
- ano, je to tak, je to vaše povinnost
- vaše svědectví může poškozenému pomoci
- některá zranění se zjistí později, těžko pak něco dokážete
- ujetí od nehody se nevyplácí a je tvrdě postihováno
- neriskujte zkaženou dovolenou a vždy s horskou službou spolupracujte
Posledním důležitým předpisem, o kterém budu hovořit v první části článku je vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001. Tato vyhláška zavádí tzv. „bodový systém“, kde každé zranění odpovídá určitému počtu bodů. Za každý jeden bod má pak poškozený právo na odškodnění ve výši 120 Kč.
Jak již bylo řečeno, v druhé části se podíváme na změny, které nastanou s účinností NOZ.
Nový občanský zákoník upravuje odpovědnost za škodu více než ve 100§ Došlo zde nejen k rozšíření odpovědnosti, ale také ke zpřesnění jejího vymezení. V našem případě se opět jedná hlavně o nemajetkovou škodu- újmu, té samotné je věnováno 11 paragrafů, zejména proto, že je považována za nejvážnější z možných následků, které mohou nastat. Nemajetková újma se totiž promítá i do majetkových poměrů poškozeného.
Nový občanský zákoník vymezuje ve více paragrafech právo na zdraví namátkou lze zmínit např.
§3
(1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo osob jemu blízkých způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.
(2) Soukromé právo spočívá zejména na základech že:
a) Každý má právo na ochranu svého života, zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí
§ 81
(1) Chráněna je osobnost člověka včetně jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.
(2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.
Pojetí odpovědnosti osob se liší, je vyjádřeno v §24, nicméně podstatné je, že §24 stanovuje, že
„Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to je posoudit a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná.
Podmínkou odpovědnosti je také samozřejmě plná svéprávnost, které se nabývá osmnáctým rokem života. Za osobu ne plně svéprávnou poté nesou odpovědnost osoby jiné (typicky opět rodiče).
NOZ, jako základní právní předpis soukromého práva razí koncept, kdy by primárně měla škoda být kompenzována uvedením do předešlého stavu. V případě materiální škody, je tato zásada relativně „jasná“. Dojde-li ale k újmě, (dle terminologie NOZ se jedná buď o újmu majetkovou nebo nemajetkovou újmu, do které spadá i kategorie ublížení na zdraví nebo usmrcení) nejedná se pouze o nezbytné lékařské zákroky, ale i o následky, které měla tato újma do budoucnosti. Zde narážíme asi na nejpodstatnější změnu oproti dosavadní právní úpravě, NOZ ruší paušální nároky, které byly stanoveny vyhláškou 440/2001. Za následek to bude mít fakticky to, že každý případ bude posuzován individuálně a bude tedy možné, aby soud určil kompenzaci dle svého nejlepšího uvážení.
Výslovná úprava této kompenzace je k nalezení v § 2958 až 2968 NOZ. Jelikož je upravena relativně obsáhle, nebudu do tohoto článku vepisovat celá jednotlivá ustanovení, pouze se pokusím vyzdvihnout jejich nejdůležitější teze.
1) Náhrada musí plně vyvážit bolesti a další nemajetkové újmy.
2) Vznikla-li překážka lepší budoucnosti, nahradí se i ztížení společenského uplatnění.
3) Při zvlášť závažném ublížení na zdraví nebo usmrcení je kompenzována také rodina.
4) Škůdce hradí také účelně vynaložené náklady spojené s péčí o jeho rodinu.
5) Hradí se náklady v souvislosti s pohřbem.
6) Dále se hradí ztráta výdělku.
7) Kompenzují se i práce, které poškozený bezplatně vykonával pro jinou osobu nebo závod.
Závaznost předchozí judikatury se v souvislosti s nástupem NOZ pravděpodobně příliš měnit nebude, jen se bude opírat o nové paragrafy, avšak je asi vyloučeno, aby byla vyloučena závaznost výše zmíněných rozsudků č. 25 Cdo 1506/2004 i č. 8 Tdo 68/2010.
Závěrem se dá říci, že ačkoli si to ne vždy uvědomuje, naše jednání může mít fatální důsledky, kterým je třeba se vyvarovat. Zda je účinný OZ nebo NOZ nehraje příliš velkou roli. Hlavní změnu můžeme očekávat ve výši nároků, které bude možné od roku 2014 uplatnit. V souvislosti s nárůstem výše nároků na odškodnění si tedy ještě dovolím poznamenat, že pojištění při zimní dovolené, bude absolutní nutností, nebylo-li tomu tak již teď.
Máte k článku otázku? Zeptejte se v komentářích!