Často o jejich přítomnosti ani nevíme, občas zaslechneme jejich bzukot ve vzduchu, ale nejčastěji o nich slýcháme z médií nebo zhlédneme pomocí nich pořízené úchvatné letecké záběry. Řeč je samozřejmě o dronech, neboli letadlech bez pilota, jak o nich pojednává zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „letecký zákon“).

Přestože se létání s letadly bez pilota stalo nejen rozšířeným koníčkem, ale v mnohých případech i zdrojem příjmů, a v současné době jej lze považovat za nejprogresivněji se rozvíjející odvětví letectví vůbec, český zákonodárce poněkud zaspal dobu a doposud nepřijal odpovídající komplexní zákonnou úpravu, která by provoz letadel bez pilota efektivně regulovala. Cílem tohoto článku však není kritizovat postup zákonodárce, ale osvětlit účinnou právní úpravu, která jejich provozování upravuje.

Nelze očekávat, že by letecký zákon přijatý roku 1997, byť více než dvacetkrát novelizovaný, byl schopen plně reflektovat současný stav, kdy se ve vzdušném prostoru České republiky pohybují tisíce letadel bez pilota. Skutečnost, že žádná z novel se přímo netýkala letadel bez pilota, ponechme zcela stranou. V potaz je nutné vzít i to, že technická úroveň těchto letadel bez pilota je na zcela jiné úrovni, než tomu bylo před devatenácti lety. S trochu nadsázky lze říci, že včera zakoupené letadlo bez pilota je již zastaralé. Letecký zákon jako takový pojednává o letadlech bez pilota v jediném ustanovení, a to konkrétně v ust. § 52, které uvádí následující:

Letadlo způsobilé létat bez pilota může létat nad územím České republiky jen na základě povolení vydaného Úřadem¹ a za podmínek v tomto povolení stanovených. Úřad povolení vydá, nebudou-li ohroženy bezpečnost létání ve vzdušném prostoru, stavby a osoby na zemi a životní prostředí.

Už samotná formulace tohoto ust. není zcela správná. Letadlo způsobilé létat zcela bez pilota je považováno za tzv. autonomní letadlo². Letadla bez pilota, jak je zná široká veřejnost, by měla být tedy správněji označována jako letadla bez pilota na palubě.

Veřejnost se často mylně domnívá, že letecký zákon se na letadlo bez pilota, které si zakoupí v obyčejném obchodu nebo prostřednictvím internetu, neaplikuje. Východiskem pro tuto úvahu pak může být ust. § 2 odst. 2 leteckého zákona, které uvádí:

Letadlem se rozumí zařízení schopné vyvozovat síly nesoucí jej v atmosféře z reakcí vzduchu, které nejsou reakcemi vůči zemskému povrchu. Pro účely tohoto zákona se nepovažuje za letadlo model letadla, jehož maximální vzletová hmotnost nepřesahuje 20 kg.

Z výše uvedeného ust. tedy plyne, že na provoz určitého typu letadel se letecký zákon neaplikuje. Podle věty druhé výše zmíněného ust. je však nutné rozlišovat mezi letadlem bez pilota a modelem letadla (bez pilota), jehož maximální vzletová hmotnost nepřesahuje 20 kg (dále jen „model letadla“). Na provoz letadla bez pilota, které nelze považovat za model, se tedy letecký zákon a další právní předpisů užijí.

Tato diferenciace mezi modelem letadla a letadlem bez pilota na palubě je pravděpodobně největším kamenem úrazu v české právní úpravě letadel bez pilota. Ponecháme-li stranou očividné a problematické otázky Doplňku X leteckého předpisu L 2 – Pravidla létání (dále jen „Doplněk X“), nalezneme v ust. 1. tohoto předpisu způsoby rozlišení mezi bezpilotním letadlem³ a modelem letadla. Doplněk X kumulativně stanovuje podmínky k tomu, aby letadlo bez pilota bylo považováno skutečně za model následujícím způsobem:

Za model je považováno takové letadlo, které není schopné nést člověka na palubě, je používané pro soutěžní, sportovní nebo rekreační účely, není vybaveno žádným zařízením umožňujícím automatický let na zvolené místo, a které, v případě volného modelu⁴, není dálkově řízeno jinak, než za účelem ukončení letu nebo které, v případě dálkově řízeného modelu, je po celou dobu letu pomocí vysílače přímo řízené pilotem v jeho vizuálním dohledu.

Tuto těžkopádnou definici nelze označit jinak než jako nešťastnou. Nejen že běžný člověk po jejím přečtení není schopen obvykle určit, zda hodlá provozovat letadlo bez pilota nebo model letadla, ale Doplněk X rovněž stanovuje pro diferenciaci mezi modelem letadla a letadlem bez pilota podmínky, které jsou nejen objektivní, ale i subjektivní. Při řešení toliko zásadní otázky je ale tato právní regulace naprosto v rozporu se zásadou srozumitelnosti práva a právní jistoty. Výkladem Doplňku X lze následně dovodit, že letadlo, které nesplní všechny podmínky stanovené Doplňkem X k jeho klasifikaci jako modelu letadla, je považováno za letadlo bez pilota na palubě, a to i přes opět nevhodnou definici uvedenou v Doplňku X, kdy místo negativního vymezení Doplněk X uvádí pouze to, že bezpilotním letadlem je letadlo určené k provozu bez pilota na palubě.

Tyto definice pak v teoretickoprávní rovině způsobují pochybnosti, zda je model letadla podkategorií letadla bez pilota nebo zcela svébytnou entitou stojící mimo kategorii letadel bez pilota. Zavedená správní praxe nicméně považuje model letadla za speciální či privilegovanou podkategorii letadla bez pilota, na kterou se právní předpisy upravující provoz letadel bez pilota na palubě užijí, avšak v užší míře než u letadel bez pilota na plaubě.

Snad nejkontroverznější podmínkou, která v konečném důsledku může způsobit, že letadlo bez pilota nemůže být klasifikováno jako model letadla, je dohled pilota. Dohled pilota je upřesněn v bodě 4 Doplňku X. Prazvláštní však je, že z jazykového výkladu tohoto ust. vyplývá, že se během letu může v jedné chvíli nahlížet na provozované letadlo bez pilota jako na privilegovanou podkategorii letadla bez pilota – model letadla a při nesplnění výše zmíněných podmínek jako na „plnohodnotné“ letadlo bez pilota.

Takový postup lze nicméně v právním státě akceptovat jen obtížně. Již před samotným provedením letu by mělo být bez pochybností určitelné, zda se jedná o letadlo bez pilota či model letadla. Rozhodujícími faktory by pak měly být zamýšlený účel, charakter letu a skutečnost, zda byl provoz letadla bez pilota mimo dohled způsoben jednáním pilota nebo k němu došlo v důsledku nastalých událostí. Takový výklad by do jisté míry mohl eliminovat problém subjektivních podmínek při určování rozdílu mezi modelem letadla a letadlem bez pilota.

Z již zmíněného ust. § 52 leteckého zákona vyplývá, že veškerá letadla bez pilota s výjimkou modelů letadel mohou být provozována ve vzdušném prostoru České republiky pouze na základě povolení vydaného Úřadem pro civilní letectví (dále jen „Úřad“). Ačkoliv se jedná o ustanovení, jehož znění na první pohled nemusí připouštět větší prostor pro jiný než přísně jazykový výklad, dospěla zde správní praxe Úřadu k zajímavým závěrům. Je-li žadatelem o vydání povolení k létání letadla bez pilota osoba, která hodlá provozovat letadlo bez pilota na palubě pouze za účelem rekreace a sportu, a jedná-li se o letadlo bez pilota s maximální vzletovou hmotností do 20 kg, které je provozováno v souladu s Doplňkem X, nevyžaduje prozatím Úřad, aby bylo v takovém případě vydáno povolení k létání pro letadlo bez pilota. Z praktických důvodů lze tomuto postupu porozumět a částečně jej snad i akceptovat. V současné době je v České republice vydáno přibližně 300 povolení k létání letadel bez pilota, avšak letadel bez pilota jsou ve vzdušném prostoru České republiky ročně provozovány tisíce nebo spíše desetitisíce.

Zajímavou právní otázkou ve vztahu k dikci ust. § 52 leteckého zákona je, zda jsou osoby, které provozují letadlo bez pilota, pro něž Úřad nevyžaduje povolení k létání letadla bez pilota, povinny řídit se pravidly stanovenými v Doplňku X. Selský rozum samozřejmě velí, že tomu tak je. Nezavedl ale Úřad správní praxí, že na letadla bez pilota, kterým není vydáváno povolení k létání, by vůbec nemělo být nahlíženo jako na letadla? Neudělal z nich touto prazvláštní aplikací práva „pouhé“ modely letadel nebo nevyčlenil je snad z okruhu působnosti leteckého zákona a dalších právních předpisů?

Osoba, která provozuje letadlo bez pilota bez povolení, se dopouští přestupku dle patřičných ust. leteckého zákona, neboť provozuje letadlo bez pilota ve vzdušném prostoru České republiky v rozporu s leteckým zákonem nebo přímo použitelným předpisem EU. V drtivé většině případů lze nicméně takový provoz označit za tzv. bagatelní přestupek, a to zejména v případech, kdy krom absence povolení k létání letadla bez pilota, není porušena žádná další stanovená povinnost. Tato skutečnost ve spojení se snahou odlehčení administrativního zatížení státní správy může snad být ospravedlnitelným důvodem k nevydávání určitých typů povolení k létání letadel bez pilota dle předchozího odstavce. Lze však uvažovat, zda v tomto případě nedochází k překročení diskreční pravomoci správního orgánu.

Se zcela odlišnou situací se ale setkáváme v případě tzv. jiných správních deliktů, kterých se může při provozu letadel bez pilota dopustit podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba. V takových případech nelze nezákonný provoz v žádném případě označit za „bagatelní jiný správní delikt“. Obdobně tomu tak je v případech, kdy podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba užívá letadlo bez pilota k tzv. leteckým pracím⁵ nebo leteckým činnostem pro vlastní potřebu⁶. V takovém případě dospějeme výkladem leteckého zákona a Doplňku X k závěru, že provozovatel tohoto letadla musí být v prvé řadě držitelem povolení k létání letadla bez pilota, neboť model letadla se při využívání k leteckým pracím nebo činnostem nadále kvůli nesplnění kumulativních podmínek nepovažuje za model, ale za letadlo. V druhé řadě pak musí být držitelem povolení k provádění leteckých prací nebo leteckých činností pro vlastní potřebu.

Závěrem lze říci, že i přes krkolomnost a nesrozumitelnost právní úpravy letadel bez pilota se státní správa snaží provoz letadel bez pilota ve vzdušném prostoru České republiky regulovat, a to takovým způsobem, aby byla v prvé řadě zachována bezpečnost letového provozu „klasických“ letadel a bezpečnost třetích osob na zemi, které se neúčastní provozu letadla bez pilota. Bez komplexnější právní úpravy je však taková regulace obtížná. Lze jen stěží říci, kdy se nové regulace dočkáme a to i přes značnou angažovanost Evropské unie v této oblasti. Veškerá snaha Ministerstva dopravy a Úřadu v tomto ohledu nebyla dosud úspěšná. Historie nám již ale nesčetněkrát ukázala, že do té doby, než nastane skutečný problém, zamrzne nezřídka právní úprava na mrtvém bodě.

Příkladem může přijetí zákona o krizovém řízení v roce 2000 (240/2000 Sb.), které bylo reakcí na ničivé povodně, jež postihly Českou republiku v roce 1997. Ani v civilním letectví tomu není jinak. K zavedení systémů varujících před kolizí došlo také až v reakci na tragickou srážku letadel v Los Angeles v roce 1986. Aktuální právní rámec bohužel záruky bezpečného provozu letadel bez pilota garantuje jen stěží a lze tak jen doufat, že zákonodárce podnikne vhodné legislativní kroky dříve, než k tomu bude donucen okolnostmi.

• Úřad pro civilní letectví
• Letadlo, které neumožňuje zásah pilota do řízení letu. (Doplněk X leteckého předpisu L 2 – Pravila létání).
• Doplněk X užívá odlišnou terminologii od leteckého zákona a letadlo bez pilota označuje v souladu s mezinárodními standardy za bezpilotní letadlo.
• Rozlišení mezi volným a upoutaným modelem letadla.
• 73 leteckého zákona
• 76 leteckého zákona