Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody se ve vztahu k odsouzené osobě pojí s výrazným zásahem do její osobní svobody, svobody pohybu a svobody pobytu, případně i s dalšími ústavně zaručenými právy. Již na začátku je ovšem nezbytné dodat, že v drtivé většině případů k tomu dochází na základě zákonných rozhodnutí příslušných soudů a často po uplatnění a náležitém vyřízení četných řádných i mimořádných opravných prostředků a dalších procesních – zejména pak podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) – nebo tzv. mimoprocesních nástrojů obhajoby podle příslušných právních předpisů.

Výměru uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody stanoví soud současně se zařazením osoby, která mu má být podrobena, jak má být nepodmíněný trest vykonán, tzn. zařazení do typu věznice [§ 122 odst. 1 věta čtvrtá trestního řádu]. Novelou zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), provedené zákonem č. 58/2016 Sb. s účinností od 1. října 2017 trestní zákoník a na něj navazující právní předpisy rozlišují pouze dva typy věznic – s ostrahou a se zvýšenou ostrahou [§ 56 odst. 1 trestního zákoníku]. Tyto se následně dělí do dalších oddělení zejména v závislosti na stupni svého zabezpečení.

Po okamžiku vykonatelnosti rozhodnutí soudu, které tento trest uložilo, se dále postupuje v tzv. vykonávacím řízení. Předseda senátu tohoto soudu zašle věznici určené podle místa trvalého pobytu odsouzeného tzv. nařízení výkonu trestu [§ 321 odst. 1 trestního řádu]. Nepanuje-li ovšem u odsouzeného obava, že se bude skrývat nebo že uprchne a jeho prozatímní pobyt na svobodě není nebezpečný, předseda senátu poskytne odsouzenému přiměřenou lhůtu k obstarání si svých záležitostí, a to v rozsahu nepřevyšujícím 1 měsíc od vykonatelnosti rozhodnutí soudu, podle něhož se má trest vykonat [§ 321 odst. 2 trestního řádu].

Nasvědčují-li tomu v okolí odsouzeného pozitivní okolnosti, soud nepřistoupí k okamžitému nařízení výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Již trestní řád umožňuje odsouzeným, aby si ve lhůtě, která jim může být stanovena, zařídili ve svém životě všechny věci tak, aby po nástupu do výkonu trestu nevznikaly zbytečné těžkosti, přičemž tyto záležitosti nelze obstarat z výkonu trestu.

Odsouzeným, kterým byla tato lhůta podle § 321 odst. 2 trestního řádu poskytnuta, lze doporučit obstarání zejména těchto právních záležitostí:

• zabezpečení po určité časové období opakujících se plateb za služby (např. trvalé příkazy, zrušení nikoliv nezbytných služeb, převedení závazku na jinou osobu);
• zajištění dalších povinností vyplývajících ze smluv (např. dohoda s věřiteli na odložení splátek);
• zabezpečení plnění daňových, celních a jiných obdobných povinností (např. podání daňového přiznání);
• zabezpečení nemovitosti (např. pravidelné kontroly, nájem jiné osoby) a movitého majetku (např. úschova, svěření do péče jiné osoby) a pro účely dispozic s ním například vystavení generální plné moci;
• změna současné adresy pro účely doručování na adresu příslušné věznice, pověření zmocněnce (jiné osoby) k přebírání písemností atd.;
• zřízení dispozičního práva jiné osobě ke společnému bankovnímu účtu odsouzeného, vystavení další bankovní karty pro jinou osobu atd.;
• zabezpečení podnikatelské aktivity odsouzeného (např. přerušení provozování živnosti) a informovat zejména příslušný finanční úřad, okresní správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu;
• opatření si vyjádření svého lékaře pro vězeňské lékaře (např. spotřeba léků, alergie);
• informování příslušného zastupitelského nebo konzulárního úřadu cizího státu, je-li odsouzeným cizí státní příslušník;
• informování zaměstnavatele;
• zajištění platných osobních dokladů a průkazů, zejména občanského průkazu.

Vedle těchto právních opatření se ovšem spíše z psychologických důvodů objevují i rady směřující k tomu, aby se odsouzený zasadil před nástup do výkonu trestu o zlepšení osobních vztahů s rodinou, přáteli a dalšími osobami ze svého okolí.

Důležité je výše uvedená doporučení poměřovat v realitě panujícími konkrétními poměry, dbát zájmů všech smluvních stran (včetně zájmů odsouzeného) a vycházet i z případných změn okolností.

Trestní předpisy obecně konstruují povinnost odsouzeného do výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nastoupit. Nenastoupí-li odsouzený trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, nebo i bez této lhůty, nebyla-li určena, předseda senátu nařídí tzv. dodání do výkonu trestu [§ 321 odst. 3 trestního řádu]. Policejní orgán v tomto případě vypátrá, v jakém místě se odsouzený zdržuje, a toho do výkonu trestu dodá [§ 321 odst. 3 ve spojení s § 69 odst. 3 trestního řádu]. Určitým mezičlánkem v procesním postupu ve vykonávacím řízení může být odklad výkonu trestu předsedou senátu na potřebnou dobu z nepříznivých zdravotních důvodů ohrožujících život nebo zdraví odsouzeného [§ 322 trestního řádu] nebo odklad výkonu trestu nepodmíněného odnětí svobody nepřevyšující 1 rok z důležitých důvodů [§ 323 odst. 1 trestního řádu].

Závěrem si autor tohoto článku dovoluje upozornit na další trestněprávní důsledky vyhýbání se nástupu do výkonu trestu odnětí svobody – může se jednat o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) trestního zákoníku spočívající v tom, že odsouzený „bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu“ nebo trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) trestního zákoníku spočívající v tom, že odsouzený „dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu“.