Podání vysvětlení je právním nástrojem orgánů veřejné moci, jehož prostřednictvím v rámci své zákonem vymezené pravomoci a působnosti zjišťují informace potřebné k řádnému zajištění výkonu veřejné správy na svém svěřeném úseku. Za tímto účelem jsou oprávněny – a vzhledem k ústavním nastavením základních pravidel výkonu veřejné moci podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod i povinny – od osob tzv. požadovat vysvětlení.

Právní řád upravuje institut podání vysvětlení několikanásobně, a to vždy pro účely výkonu působnosti konkrétního orgánu. Neexistuje žádný univerzální právní předpis, z něhož lze seznat, že podání vysvětlení je oprávněn žádat každý orgán veřejné moci podle stejného ustanovení. Příkladem lze uvést, že právo žádat od osob vysvětlení je zakotveno například ve prospěch policisty Policie České republiky [§ 61 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů], strážníka obecní policie [§ 11 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů], Celní správy České republiky [§ 28 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů], správce daně [§ 78 odst. 3 písm. d) a § 79 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů], ale i obecně správního orgánu [§ 137 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů]. Oprávněním požadovat od osob informace je nadáno i státní zastupitelství [§ 15 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů].

Ve vyjmenovaných případech se ovšem nejedná o shodnou právní úpravu, byť všechny směřují k jedinému účelu – zjistit potřebné informace. Jako shodné znaky těchto právních úprav lze vysledovat kromě účelu například i obecnou povinnost osoby vysvětlení podat, zachycování vysvětlení ve formě záznamu, protokolu nebo jiným způsobem a donucení pořádkovými pokutami. Množství právních úprav institutu podání vysvětlení bohužel nedovoluje jiné než v tomto odstavci předestřené relativně obecné univerzální shrnutí, a proto se autor rozhodl stručně představit jen jednu právní úpravu, a to podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) – oprávněním požadovat od osob informace je totiž nadán pro účely vedení trestního řízení i policejní orgán; institut podání vysvětlení tak má i svou trestněprocesní podobu podle § 158 odst. 3 písm. a), odst. 5 a dalších trestního řádu.

Policejní orgán je oprávněn po zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů [§ 158 odst. 3 písm. a) trestního řádu].

Policejní orgán vyzývá k podání vysvětlení v čase a v místě jím určeným, přičemž osoba, od níž je vysvětlení žádáno, je povinna se dostavit. V řízení o zločinu, kterým jsou všechny úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby přesahující výměru 5 let [§ 14 odst. 2 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů], je tato osoba povinna dostavit se ihned.

S neuposlechnutím výzvy k podání vysvětlení, která byla řádně doručena, se pojí pro osobu negativní následky spočívající v jejím předvedení [§ 90 trestního řádu] nebo v uložení pořádkové pokuty až do výše 50 000 Kč [§ 66 trestního řádu]. O takových možnostech jejich použití ze strany policejního orgánu musí být osoba ve výzvě (předvolání) poučena.

Zpravidla se činí výzva k podání vysvětlení písemnou formou, v naléhavých případech není vyloučeno ani ústní nebo telefonické předvolání.

Podání vysvětlení je možné odepřít, pokud by jím osoba způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým podle § 100 odst. 2 trestního řádu [§ 158 odst. 8 trestního řádu]. U osob s povinností mlčenlivosti státem uznanou nebo uloženou (např. advokáti, daňoví poradci, kněží) je podání vysvětlení zakázáno, nebyly-li tyto osoby zproštěny povinnosti mlčenlivosti tomu povolanou osobou nebo orgánem [§ 158 odst. 8 věta první trestního řádu]. Důvody odepření podání vysvětlení je samozřejmě nezbytné policejnímu orgánu sdělit; potenciální splnění důvodů, za nichž lze podání vysvětlení nakonec v souladu s trestním řádem odepřít, osobu neopravňuje k ignorování výzvy. Zpravidla se osoba v určený čas na určené místo řádně dostaví a zde policejnímu orgánu objasní, jaká zákonná skutečnost ji v podání vysvětlení brání.

Je-li vysvětlení požadováno od nezletilého, je třeba o úkonu předem vyrozumět jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka. Nelze-li ovšem provedené tohoto úkonu odložit nebo nelze-li jejich vyrozumění zajistit, zákonného zástupce nebo opatrovníka není nezbytné vyrozumívat [§ 158 odst. 5 trestního řádu]. V některých případech totiž existuje nebezpečí z prodlení, a proto se na vyrozumění zákonného zástupce ani opatrovníka ve všech případech striktně netrvá. Tím ovšem není dotčeno pozdější informování, neboť ustanovení operuje se slovem „předem“.

Osoba podávající vysvětlení je povinna vypovědět pravdu a nic nezamlčet [§ 158 odst. 8 věta druhá trestního řádu]. Takovou povinnost nemá podezřelý, tj. osoba, která byla vyzvána k podání vysvětlení, ale ještě proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu, a proto nelze v plném rozsahu použít ustanovení o výslechu obviněného a ustanovení související.

Při podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc advokáta [§ 158 odst. 5 věta první trestního řádu]. O rozsahu aktivních zásahů do probíhajícího procesu podávání vysvětlení se stále vedou spory.

O obsahu vysvětlení se sepíše úřední záznam. Mělo-li ovšem podání vysvětlení povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, sepíše se protokol [§ 158 odst. 6 věta první trestního řádu].

Úřední záznam o podaném vysvětlení je dlouhodobě diskutovanou problematikou zejména ve vztahu k pozdější procesní použitelnosti tohoto úředního záznamu. Ačkoliv se nelze pro omezené rozsahové možnosti tohoto článku s otázkou vypořádat v plném rozsahu, lze uvést některá základní pravidla podle § 158 odst. 6 trestního řádu:

• Úřední záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede.
• Úřední záznam lze v řízení před soudem užít jako důkaz pouze za podmínek stanovených trestním řádem.
• Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah.

Nelze konstatovat absolutní použitelnost nebo nepoužitelnost úředního záznamu o podaném vysvětlení v trestním řízení. Lze jej totiž použít:

1. ve zjednodušeném řízení před samosoudcem, které vždy následuje po zkráceném přípravném řízení, za podmínek podle §314d odst. 2 in fine trestního řádu;
2. v hlavním líčení se souhlasem státního zástupce a obžalovaného za podmínek podle §211 odst. 6 trestního řádu.

Kdo se dostaví na výzvu k podání vysvětlení, má nárok na náhradu nutných výdajů. Nárok ovšem nemá ten, kdo byl vyzván k dostavení se pro své protiprávní jednání [§ 158 odst. 10 trestního řádu].

Trestněprocesní institut podání vysvětlení je kritizován zejména advokáty jako obhájci v trestním řízení ve vztahu k jeho poměrně nevyzpytatelné povaze – není vyloučeno, že osoba, která se dostavila „pouze“ k podání vysvětlení, bude v průběhu prováděných procesních úkonů obviněna, a trestní řízení tak začne být vedeno proti ní, což pozici obhajoby znesnadňuje. Na druhou stranu takový postup ale trestní řád umožňuje.

Lze ovšem uzavřít, že institut podání vysvětlení je stále součástí trestního řádu a vzhledem k současnému stavu rekodifikačních prací trestního práva procesního k dnešnímu dni se předpokládá, že ještě nějakou dobu bude. Všechny osoby participující na trestním řízení v České republice se tak musí v každém konkrétním případě s jeho náležitým výkladem vypořádat.