Mobiliární exekuce je sousloví, které ovšem není právní pojmem, neboť právní řád jej nedefinuje. Z tohoto důvodu se pak čtenář může setkat s několika definicemi. V jednom případě spočívajícím spíše v obecném vymezení se můžeme s pojmem mobiliární exekuce setkat v případě, kdy směřuje k postihu movitých věcí povinné osoby. Vnímáme-li mobiliární exekuci spíše jako souhrn určitých právních jednání na konkrétním místě, lze mobiliární exekuci vymezit jako soupis movitých věcí v určitém místě, v němž se povinná osoba zpravidla zdržuje.
Výkon rozhodnutí nebo exekuci lze provádět v právním režimu několika právních předpisů (například zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, atd.), a to vždy s ohledem na povahu dlužné částky a vykonávacího rozhodnutí, a proto nelze v tomto článku poskytnout výklad ke všem způsobům výkonu rozhodnutí nebo exekuce a dalším souvisejícím úkonům.
Účelem výkonu rozhodnutí nebo exekuce směřující proti movitým věcem je jejich zajištění a prodej v dražbě. Pro účely tohoto článku je důležitým právním pojmem soupis, jehož povahu tu lze nastínit. Soupisem je totiž úkon k tomu oprávněně osoby (např. soudní vykonavatel, exekutor), kterým vyhledává nejčastěji v místě bydliště povinné osoby movité věci, které lze učinit předmětem výkonu rozhodnutí nebo exekuce a prodat je. Movité věci jsou vyhledány a tzv. sepsány, to znamená, že jejich identifikace je poznamenána. Sepisují se zejména věci, které může povinný postrádat a které lze lehce prodat. Prodej movitých věcí jako jeden ze způsobů provedení exekuce slouží s uspokojení věřitele.
Soupis má cílit na movité věci, k nimž vlastnického práva požívá povinný. Nelze zcela vyloučit situace, kdy osoba, která soupis provádí, sepíše i movité věci vlastněné jinou osobou. Je věcí názoru osoby provádějící soupis, zda uvěří této jiné osobě vlastnický právní vztah k movité věci, která má být sepsána, a který se pokouší prokázat například prostřednictvím paragonu, faktury, výpisu z účtu, smlouvy nebo svědectví.
Výše uvedený seznam důkazů prokazujících, že vlastnické právo v případě sepsané movité věci, která sepsána být neměla, lze rozšířit rovněž o prohlášení o vlastnictví věcí pro případ mobiliární exekuce. Toto prohlášení je jednostranným právním jednáním dlužníka o věci, která podle jeho názoru nemá/neměla být učiněna součástí soupisu majetku dlužníka, neboť mu nepatří. Do určité míry se osoba, jejíž majetek byl sepsán neoprávněně, musí na realizaci prohlášení dlužníkem spolehnout. Nejdůležitějšími náležitostmi prohlášení je zejména identifikace nemovitých prostor, v nichž se movitá věc nachází (např. byt, kancelář), a přesná identifikace těchto movitých věcí, které by neměly být součástí soupisu. Prohlášení by mělo být opatřeno datem vyhotovení a vlastnoručním podpisem. Součástí je i dovětek o tom, že osoba, jejíž věci byly sepsány neoprávněně, tento stav svým vlastnoručním podpisem rovněž stvrzuje. Nejčastější formou prohlášení je sepis v 1. osobě dlužníkem tak, jak činí k tomuto článku přiložený vzor. Byla zaznamenána i praxe spočívající v tom, že vlastnoruční podpis je úředně ověřený.
Součástí tohoto článku je i poučení, že prohlášení o vlastnictví věcí není zcela spolehlivou procesní obranou proti soupisu cizí movité věci. Objevují se i názory dokonce o jeho nulových účincích. Posuzování jednotlivých prohlášení je tak ryze individuální a výsledek se odvíjí od konkrétních okolností. Procesně spolehlivějším postupem proti nesprávnému zařazení vybraných movitých věcí do soupisu majetku dlužníka je podání návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu podle § 68 exekučního řádu, který lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc pojal do soupisu [§ 68 odst. 1 exekučního řádu]. Další procesní obranou proti nesprávnému soupisu je podání žaloby na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu.
PROHLÁŠENÍ O VLASTNICTVÍ VĚCI
Já, Josef Černý, nar. 1. 8. 1972, trvalým pobytem Dr. Edvarda Beneše 1, 301 01 Plzeň,
čestně prohlašuji,
že movité věci nacházející se na adrese Dr. Edvarda Beneše 1, 301 01 Plzeň, v bytě č. 3 ve II. nadzemním podlaží, který je ve vlastnictví Jaromíry Procházkové, nar. 13. 4. 1980, trvalým bytem Dr. Edvarda Beneše 1, 301 01 Plzeň, jsou celém rozsahu ve výlučném vlastnictví Jaromíry Procházkové.
Ve výše určeném bytě na základě smlouvy o nájmu části bytu ze dne 1. 4. 2017 užívám k uspokojování svých bytových potřeb jednu místnost, v nákresu bytu označenou jako „pokoj č. 2“ o rozloze 27,5 m2. Movité věci nacházející se v pokoji č. 2 výše určeného bytu jsou ve výlučném vlastnictví Jaromíry Procházkové s výjimkou těchto věcí:
- pánské oblečení a ložní prádlo,
- hygienické potřeby,
- notebook zn. Acer, typ Aspire 5, výr. č. 1234567890,
- televizor zn. Samsung, typ UE32M4002, výr. č. 1234567890,
které jsou v mém výlučném vlastnictví.
V Plzni dne 20. 2. 2018
____________________
Josef Černý
S obsahem prohlášení o vlastnictví věci souhlasím a současně prohlašuji, že jeho skutečnosti v něm uvedené jsou pravdivé.
V Plzni dne 20. 2. 2018
____________________
Jaromíra Procházková
Máte k článku otázku? Zeptejte se v komentářích!