Pojem spoluvlastnictví najdeme upraven v § 1 115 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., kde se nachází i definice tohoto pojmu, když je spoluvlastnictví charakterizováno jako vlastnické právo dvou a více osob (=spoluvlastníků) ke společné věci. Vzhledem k tomu, že hovoříme o věci, jako celku, považují se i spoluvlastníci za jeden celek, tedy za jedinou osobu a taktéž i s věcí nakládají. Každý ze spoluvlastníků má své právo k celé věci, které je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků.

Každý spoluvlastník je povinen vyúčtovat společné nakládání s věcí, podíl z plodů ale i z užitků společné věci tak, aby tyto informace byly dostupné pro ostatní spoluvlastníky. Plody a užitky ze společné věci se rozdělují dle příslušného podílu spoluvlastníka na věci. Spoluvlastnictví vzniká na základě právní skutečnosti stejně jako právo vlastnické a tedy přichází v úvahu jak originární způsob (např. vydržením), tak i derivativní (např. děděním). Vyloučena není ani možnost vzniku spoluvlastnictví ze smlouvy či na základě soudního rozhodnutí a nelze opomenout ani vznik na základě náhodné události (např. smísením).

Spoluvlastnický podíl

Dalším významným pojmem je tedy spoluvlastnický podíl, jehož vlastníkem je každý spoluvlastník věci. Tento vyjádřený podíl je ukazatelem míry účasti spoluvlastníka na právech a povinnostech, které se týkají společné věci. Velikost podílu vyplývá z právní skutečnosti, na níž je založena účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví, avšak je ponecháno v moci spoluvlastníků ujednat si podíl dle svého uvážení, přičemž se ale vychází z vyvratitelné domněnky, kdy se má za to, že podíly všech spoluvlastníků jsou shodné. Spoluvlastník má právo nakládat se svým podílem dle své úvahy a vůle a může tak společnou věc držet, užívat, má právo na plody a užitky ale má též právo i věc, se souhlasem ostatních, zničit. Jeho nakládání však nesmí být na újmu ostatním spoluvlastníkům.

Správa společné věci

Správou společné věci se zabývají následující paragrafy zákona č. 89/2012 Sb., kde se můžeme dozvědět, jak je vykonávána účast spoluvlastníků na správě společné věci. Každý spoluvlastník je oprávněn účastnit se takové správy s tím, že v případě rozhodování o společné věci se hlasy počítají dle velikosti podílů spoluvlastníků na společné věci. Z jakéhokoliv právního jednání jsou spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Další ustanovení zákona pojednávají o způsobu rozhodování, kdy nejdůležitější je rozhodování o běžné správě, kdy spoluvlastníci rozhodují většinou hlasů. K rozhodnutí významnější otázky, kterou je například zlepšení či zhoršení věci je zapotřebí alespoň 2/3 většiny hlasů spoluvlastníků. Správou společné věci může být pověřen správce společné věci, který je volen a odvoláván spoluvlastníky. Správce musí svou činnost vyúčtovat, náleží mu za jeho správu náhrada, která mu může být poskytnuta i z výnosů spravované věci.

Zrušení spoluvlastnictví

Zrušení spoluvlastnictví je možné na základě dohody všech spoluvlastníků, když dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Písemná forma této dohody je nutná jen v případě, jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu. Vypořádání spoluvlastníků probíhá formou rozdělení společné věci, jejím prodejem nebo převedením vlastnického práva jednomu či více spoluvlastníkům a vyplacení ostatních. Ale pozor! Jedná-li se o společnou věc, která má jasně vytyčen svůj účel, není možné její rozdělení. Pokud by nedošlo k dohodě mezi spoluvlastníky, rozhodne o zrušení spoluvlastnictví soud na návrh některého spoluvlastníka. Při zrušení spoluvlastnictví dochází k vypořádání pohledávek a dluhů.

Pojem spoluvlastnictví jako takový pod sebe zahrnuje několik typů, jimiž jsou:

– bytové spoluvlastnictví

– přídatné spoluvlastnictví