Automobilů vybavených kamerami, které za jízdy monitorují vozovku i její okolí, stále přibývá. Do soukromých i služebních vozidel je umisťují majitelé především jako prevenci pro případ nehody či jiné pojistné události, aby měli k dispozici záznam tak říkajíc ze svého pohledu. Sledovat své okolí kamerou umístěnou například na domě však může být v rozporu se zákonem. Jak se tedy staví k provozování kamer v automobilech, které průběžně pořizují záběry mimo vozidlo, Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)?

Podle stanoviska, které ÚOOÚ zveřejnil na svých webových stránkách, je jistý rozdíl mezi kamerou na domě a v jedoucím autě. Především v tom, že kamera ve vozidle oproti stacionárním kamerovým systémům například není způsobilá zajistit provozovateli pravidelný přehled o výskytu a chování lidí v konkrétním prostoru, nezasahuje do práva na ochranu obydlí ani neznamená sledování zaměstnanců na pracovišti, které je zakázáno § 316 odst. 2, zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce.

Pořizování takového záznamu ÚOOÚ považuje za nerizikové, proto se na instalaci kamery ve vozidle, respektive zpracování záznamu nevztahuje oznamovací povinnost dle § 16 zákona č. 101/2000 Sb. Na druhou stranu to však neznamená, že bude možné jakkoli libovolně nakládat se záznamem z kamery. A to i v případě, že poslouží svému záměru a podaří se jejím prostřednictvím zachytit průběh dopravní nehody nebo jiné pojistné události.

Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů se v případě, kdy pořízené záznamy budou obsahovat informace vztahující se k identifikovatelným fyzickým osobám v souvislosti s určitým jednáním či událostí, bude jednat o zpracování osobních údajů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. A to znamená splnění určitých povinností při nakládání se záznamem z mobilní kamery.

Jednou z těchto povinností je využít údaje, které obsahuje záznam z kamery ve vozidle, pouze v souvislosti s řešením dopravního incidentu, jehož je provozovatel kamery účastníkem. Jedná se zejména o vyšetřování dopravní nehody, kterou provádí policie, a v následujícím řízení, při likvidaci pojistné události, případně vymáhání náhrady škody apod. O legitimní účel se naopak nebude jednat v případě využití záznamu jiným způsobem, například jeho zveřejněním na internetu či poskytnutím médiím.

Konkrétní záznam, který zachycuje dopravní nehodu nebo jinou mimořádnou událost a který může být dále použit například pro potřeby vyšetřování či řešení pojistné události, by měl být uchováván odděleně od provozní kamery a nevztahuje se na něj časové omezení pro dobu uchovávání záznamů, která by jinak neměla překročit 2 dny (např. použitím časové smyčky).

Je možné zpracovávat osobní údaje bez souhlasu, kterých se to týká?Ano, ale pouze v případě, kdy je to nezbytné pro ochranu práv dotčených osob, například poškozených. Ale i v tomto případě je nutné respektovat právo na ochranu soukromého a osobního života všech těch, kteří se na záznamu objeví.

Správce osobních údajů má rovněž informační povinnost vůči těm, kteří se objeví na záznamu kamery. Ale že je někdo zachycen jako účastník nehody, mu stačí sdělit až ve chvíli, kdy je záznam s průběhem této nehody předán policii nebo pojišťovně. Ten, kdo pořizuje záznam, musí jej vždy zajistit před neoprávněnou osobou.

A to nejdůležitější – samozřejmým předpokladem je, že ten, kdo nasazuje do svého motorového vozidla kameru se záměrem sledovat silniční provoz, tak činí za účelem následného využívání získaných záběrů jako důkazního materiálu pro případ mimořádné události. To je totiž v zásadě jediný legitimní důvod, proč pořizovat záznam, tedy pouze pro ochranu majetku či jiných práv majitele vozidla nebo dalších oprávněných osob v případě nehody.

Jedinou výjimku tvoří případ, kdy kameru do vozidla umístí fyzická osoba při rodinných nebo volnočasových aktivitách (podobně jako by ji umístila na helmu cyklisty nebo motoristy). Pak je podle vyjádření Úřadu pro ochranu osobních údajů zřejmé, že účelem pořizování záznamu není identifikace konkrétních (cizích) osob, ale typicky osobní činnost, která je často sdílená s rodinou nebo přáteli.

V tomto případě se jedná o zpracování osobních údajů pro osobní potřebu fyzické osoby ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. Schovávat se za tuto výjimku však může být velmi ošidné. ÚOOÚ totiž upozorňuje, že ji bude posuzovat velmi restriktivně, protože snímané prostředí silničního provozu je vždy v první řadě veřejné prostranství.

 .