Po deseti letech ve funkci předsedy odchází koncem srpna RNDr. Igor Němec z Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Je tedy pravá chvíle na ohlédnutí a bilancování uplynulé dekády.

Projev na červnové konferenci k 15. výročí existence vašeho úřadu jste zakončil svým krédem – ochrana osobních údajů je noblesní téma pro noblesní lidi. Můžete toto trochu rozvést?

„Řekl jsem to jinak. Ne pro, ale s noblesními lidmi. Tím jsem zamířil do nitra úřadu, mezi zaměstnance. Chtěl jsem jim tím vlastně poděkovat. Rád jsem vždy zdůrazňoval, že ochrana osobních údajů je především téma o svobodě člověka. Nevím, kolik lidí u nás si svobodu skutečně přeje. Možná, že většina by ji vyměnila za pocit bezpečí. Úmyslně říkám pocit, protože stoprocentní záruka bezpečnosti neexistuje. A vidím, že právě téma svobody a pocit, že pro ni mohu něco udělat, přitahuje noblesní lidi.“

Je asi obtížné vracet se ve vzpomínkách deset let zpátky, ale kdybyste měl pojmenovat největší rozdíl v tom, jak jste ochranu osobních údajů vnímal při svém nástupu a nyní, co by to bylo?

„Když jsem nastoupil, téměř nikdo, dokonce ani náš úřad, zákon o ochraně osobních údajů pořádně neznal. Poměrně velmi rychle se však toto téma dostalo do obecného povědomí. Počet stížností a konzultací, které řešíme, každoročně narůstá, ale bohužel se naše tématika stala také prostředkem, jak si vyřizovat sousedské spory.“

Máte pocit, že je společnost tématu ochrany osobních údajů nakloněná, že jej vnímá s odpovídající vážností?

„Většina mu určitě nakloněná není a nevnímá jej s patřičnou vážností. To ale obvykle trvá jen do doby, kdy jsou lidé sami nějak postiženi. Například se neoprávněně ocitnou v registru dlužníků. Dá se tedy charakterizovat, že ochranou osobních údajů se vážně zabývá pouze menšina společnosti, ta se však neustále rozšiřuje.“

Není velkým problémem také to, že jste vedl úřad, který už ve svém v názvu deklaroval něco, co by si měl v první řadě ohlídat každý sám?

„Nemyslím si, že by právě tohle bylo na škodu. Právě příslušný zákon i úřad jsou tu z toho důvodu, že řadu věcí si občan sám ohlídat nemůže. Proto jsme nezávislý orgán, který má poměrně velké pravomoci, kdy můžeme vstupovat do registrů apod. a ukládat nápravná opatření.“

V posledních měsících se objevily kauzy, v nichž hrál váš úřad roli ne právě vděčnou. Média vás kritizovala, když jste se postavili proti různým registrům dlužníků nebo delikventů, zveřejňování fotografií podezřelých nebo kamerovým systémům strážících i veřejné prostory. Jak jste tuto kritiku vnímal?

„Měl jsem pocit, že za tou kritikou je víc než co jiného populismus. Je přeci jasné, že každý z nás by rád velmi tvrdě potrestal zloděje, který nám osobně něco ukradne. Jenže kulturně historicky, dlouhodobě a ne neúčelně se v naší civilizaci vytvářela pravidla, jak potrestání dosáhnout, aby výsledek byl spravedlivý. Platí například to, že říci, kdo je zloděj, může jenom soud. Protože nebezpečí omylu je velké, a pokud označíme za zloděje nevinného, řádnému občanovi způsobíme obrovské problémy. A to jsou případy, kterými se zabýváme, ale o nichž veřejnost slyšet nechce.“

Podle vás tedy média často volají po populistických opatřeních, jakýchsi moderních pranýřích, kdy se zájem davu prosazuje na úkor jednotlivce?

„Přesně tak, takový pocit mám.“

Na druhou stranu se zdá, že platná legislativa někdy pokulhává a člověk má tendenci dát za pravdu přístupu nedávno vyhlášenému Nejvyšším soudem, že práva poškozeného stojí nad ochranou provinilce.

„Provinilce ano. Ale nevinného? A kdo to v první chvíli, často pod vlivem silných emocí, bezpečně rozezná a posoudí?“

V poslední době se objevilo několik zpráv u úniku dat, naposledy z katastrálního úřadu. Je to tím, že dochází k tomuto zneužití registrů stále častěji, nebo jsou společnost a média citlivější a více tuto oblast sledují?

„Myslím, že určitě nejsou častější. Každopádně nevybočujeme z průměru EU.“

Na co budete po odchodu z úřadu nejraději vzpomínat?

„Na to, že jsem měl radost ze života i z tématu, kterým se zabývám. Že práce byla vlastně mým koníčkem…“

Předpokládáme tedy, že se touto problematikou budete zabývat i nadále. Kudy se podle vás bude ubírat legislativa v oblasti ochrany osobních údajů? Bude to cestou většího důrazu na soukromí a ochranu jedince, nebo rozvolněním těchto základních svobod?

„Připravuje se nové evropské nařízení, které bude klást větší důraz na ochranu práv jedince, osobní svobodu. Bohužel se také řada rozhodnutí přesune do Bruselu a určitě tím vzroste byrokracie se všemi průvodními jevy.“

 .