Pan Karel Malý chce osvojit dceru své manželky. Dceři je 34 let a její biologický otec žije. Spolu s její matkou žije pan Karel Malý od dceřiných 8 let. Je osvojení možné?
Dle § 846 nového občanského zákoníku z. č. 89/2012 Sb., který je účinný od 1.1.2014, lze osvojit zletilou osobu. V takovém případě se již nezkoumá, zda je osvojení v souladu se zájmy osvojované osoby, ale osvojení nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Osvojitel x osvojenec

Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Jedná se o vztah osvojitele a osvojence. Osvojitel je osoba, která chce přijmout cizí osobu za vlastní, v našem případě pan XY. Osvojenec je osoba, kterou osvojitel přijme za vlastní, v našem případě dcera manželky pana XY. Osvojitelem může být pouze osoba zletilá, svéprávná a předpokládá se, že svými osobními vlastnostmi a způsobem života bude dobrým rodičem a jeho zdravotní stav ho v tom nebude nikterak omezovat. Osvojencem může být osoba nezletilá i nově osoba zletilá. Není-li osvojovaný plně svéprávný, jedná za něj zákonný zástupce, popř. opatrovník, kterého k tomuto účelu jmenuje soud.

Dva typy osvojení

Rozlišují se dva typy osvojení, a to osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého a osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého.

V případě osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, lze osvojit zletilého, jestliže:

a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem,

b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý,

c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo

d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela

Do 1.1.2014 mohly být osvojeny pouze nezletilé děti, ale jejich zletilí sourozenci nikoliv, což vedlo k rozdělení rodiny.

K osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého, bude docházet výjimečně. Osvojovat si zletilého budou často osoby, které nemají potomky, nemají pokračovatele ve svém díle nebo jimž jejich potomci neposkytují náležitou pomoc v nemoci nebo ve stáří, jsou nedosažitelní, pobývají neznámo kde apod. Osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv.  Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. Osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině.

V našem případě se zřejmě jedná o osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého. Pan XY splňuje dvě podmínky, kdy lze osvojit zletilého.  Zaprvé, že hodlá osvojit dceru své manželky a za druhé, že pan XY pečoval o dceru své manželky již od dceřiných 8 let, tedy za předpokladu, že o ní pečoval jako o vlastního potomka.

Návrh

O osvojení rozhoduje soud, a to na návrh (viz níže) osoby, která chce zletilou osobu osvojit. Řízení o osvojení zletilého je obsaženo v § 445 z. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Pan XY tedy podá návrh na osvojení k soudu místně příslušnému trvalému bydlišti osvojované (dcery). K návrhu je nutné připojit souhlas osvojované, bez tohoto souhlasu soud návrh odmítne. Pokud má osvojovaná (dcera) manžela musí i on připojit svůj souhlas. Není-li osvojovaná plně svéprávná, jedná za něj zákonný zástupce, popř. opatrovník, kterého k tomuto účelu jmenuje soud.

Souhlas pokrevních rodičů

Soud rozhoduje o určení, zda je třeba souhlasu rodičů (dcery) k osvojení. Případně může soud vyzvat rodiče, aby se dostavili k soudu k výslechu. Je tedy na zvážení soudu, zda bude v našem případě potřeba souhlasu biologického otce.

Příjmení

Osvojení zletilé osoby nemá vliv na její příjmení. Osvojenec však může připojit osvojitelovo příjmení ke svému, pokud k tomu dá osvojitel souhlas, a pokud trvá jeho manželství, tak je třeba souhlasu osvojitelova manžela. Teda pokud by pan XY dal souhlas osvojované, aby mohla připojit jeho příjmení ke svému, tak i matka osvojované, tedy jeho manželka musí také dát souhlas.  Trvá-li manželství osvojence a užívají společné příjmení, tak je třeba souhlasu jeho manžela.

Vyživovací povinnost, dědictví

Vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát. A naopak osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát.

Co se týče dědictví, tak osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců. Pokud ale osvojitel zemře a měl by dědit, tak toto dědictví na osvojence nepřechází.

Návrh, který se podá k soudu, by mohl vypadat takto:

.